Kdysi dávno našel praskliny v kvantovém substrátu sloužícím jako základ pro celé Stvoření a vyhloubil v nich prostory, které se postupně staly Polní kavárnou U Svatýho Jakuba. Je hlavní funkcí udržující lokální kontinuum v běhu.
Mladá žena, která v roce 1382 zemřela na mor. Naštěstí se jí od té doby udělalo lépe. V Polní kavárně U Svatýho Jakuba funguje jako servírka a sanitární specialistka.
Z celkem pochopitelných důvodů si neustále myje ruce a chce totéž po všech kolem ní.
Nepovažuje za čisté, co osobně nevycídí. Někdy to je dost únavné.
Jeden z prvních návštěvníků Polní kavárny U Svatýho Jakuba, který zdomácněl. Má funkci osvícené přítomnosti, protože ze zřejmých důvodů nemá příliš na vybranou. Je schopen zájemcům připravit to nejsušší martini v celém mnohovesmíru. Je poměrně mlčenlivý, ale na řadu věcí má nadhled, jako by dění dokázal pozorovat zezhora.
Přináší vědění ze dna bezedných propastí. Jeho hlavní funkcí je udržovat provozní míru beznaděje v Polní kavárně U Svatýho Jakuba. Zažil téměř vše, co se dalo a jeho ochota podělit se připomíná vlnovou funkci.
Kromě toho spravuje hluboké vinné sklepy Polní kavárny a jako jediný má přehled, kde se dá najít to nejsušší sherry.
Původem řádová sestra, která se dala na svoji dráhu v roce 1112. Viděla více zákopů, než by chtěla.
Potkala v nich Boha a ten jí řekl, že nějaká rozumná neřest je tolerovatelná. To ji jako nadšenkyni do oblasti tabákových výrobků poměrně potěšilo.
V kavárně funguje pro případ první pomoci. Má poměrně jasný názor na sypáni soli do rány.
Eugène se vylíhl poblíž Remeše a vycvičili ho civilní holubáři povolaní do francouzské válečné služby. Sloužil u Section Colombophile 42. pěšího pluku a nosil zprávy skrz dělostřeleckou palbu. Přezdívali mu Caporal Eugène. Během války získal Croix de Guerre a stal se zákopovou legendou.
Dodnes je v Polní kavárně U Svatýho Jakuba pořád poslem. Nosí vzkazy, varování i tajemství skrz podivné chodby kavárny, jako by jeho válka nikdy neskončila.
Sedí u baru, tváří se jako někdo, komu všichni dluží drink — a pamatuje si všechno. Někdy ještě víc.
Pod závojem ze spletených vláken pavučin se skrývá bytost, která nepatří do žádného času, který známe. Jde o jednoho z původních obyvatel prasklin v kvantovém substrátu pod realitou.
Její trpělivý, nehybný postoj a způsob, jakým sleduje dění v kavárně zpoza pavučinového závoje, nesou všechny znaky pozorovatele. Nebo spíše — špeha.
Pro koho pracuje, není jasné. Její funkce je dost možná dvojí agent, proto se ji rozhodl personál kavárny držet raději poblíž. Nepřátele je nejlepší mít nablízku — a monstra z časů před časem obzvlášť.